Tady by se jich našla spousta, ale tenhle je nejtrefnější. Mimochodem, je několik důvodů, proč mi ty články tak trvaj. Za á: mám spoustu výmluv, který na vás můžu vybalit včetně toho, že občas mi to nemyslí, nechce se mi či jednoduše nevim, co psát. Za bé: vždycky si najdu něco jinýho, co se dá dělat a ne vždycky se mi chce lízt na blog. Za cé: mám teď momentálně jistý nepatrný, zanedbatelný, maličkatý problém, se kterým si vůbec nemusíte lámat hlavu, neb já to udělám za vás. A za dé: píšu se dvěma prstama omotanejma náplastí, s čimž se teda píše sakra blbě. A s výše zmiňovaným problémem to nesouvisí.
Ale to je jedno. Výběr písničky na pohřeb byl rozhodně jednodušší než výběr písničky na svatbu, už jenom proto, že ten pohřeb nejspíš přijde dřív :P Nakonec jsem vyhrabala song Brief Is The Light od Sentenced. Aby bylo jasno, gothic nemusim (víc než nemusim) a od Sentenced jako takovejch znám vlastně zhruba jedno album a pár věcí kolem jako bonus, ale tohle je moje nejoblíbenější. Lidi jsou totiž neobyčejně křehký stvoření, ale protože si většina nevidí dál než na špičku nosu, tak jim tenhle fakt nějak uniká. Nedochází jim, že tu nebudou věčně a že stačí jenom něco na způsob "Pozor autobus! Jakej autobus? BUM!", když budu citovat klasika.
Je to tak. Jeden den tu jste a druhej zase nejste. A Smrtka s Vencou se smějou a odškrtávaj si v diáři dalšího chudáka, co zaklepal bačkorama.
Jeden moc chytrej člověk jednou prohlásil, že lidi, co se dostanou blízko smrti, maj sklony dělat si z ní prdel. A víte co? Něco na tom je.
Jenže ono nás to přejde. Ona se totiž vždycky směje naposled.
Ano... velmi chytrej člověk. :)