Tenhle článek tak trochu propojim s tim zejtřejším, jelikož spolu úzce souvisej. Tenhle song už jsem sem jednou dávala, dokonce do samostatnýho článku - to proto, že je nechutně sentimentální. Stejně jako půlka žvástů, který kdy napíšu. Existuje něco jako sentimentální cynik? Jestli jo, tak jsem to já. A jestli ne, tak... tak ne.
Tenhle song mi připomíná Šumavu na konci srpna 2010. (Společně s písničkou Shamandalie opět od Sonaty.) Připomíná mi to ten krásnej tejden, kdy se mi zdály tak hezký sny, kdy jsem byla absolutně mimo a bylo mi to fuk. Všechny ty večery s lampičkou na gauči s bílym přehozem, vanilkovym čajem, pletenejma ponožkama a masterpiecem "To" od maestra Kinga. Připomíná mi to koupelnu, kde bylo deset stupňů v případě, že byl mimořádně teplej den. Připomíná mi to les, čtyřhodinovou "procházku", kompletně sloupanou kůži na nohách, německý lázně. Letos už se ty pocity nevrátily, přestože co do událostí se to vlastně od minulýho roku až tak nelišilo. Lišila se jenom jedna jediná věc: letos jsem nebyla mimo. Škoda. Snad zase brzo budu... I když takový jako minulej rok už to nikdy nebude. Ach houby.
Jojo, DragonForce a jejich A Flame For Freedom. Plamen za svobodu... Nesmírně chytrej název. Stejně jako text. Už jenom proto, co všechno si pod tim člověk může představit...
A víte co? Nechte si svý zážitky. Protože já mám sen... A jsem upřímně hrdá na to, že pořád ještě dokážu snít.
King a metal, no kurňa, líbíš se mi :-D.