Sleep well, my darling beauty...

13. února 2011 v 2:19 | Lobelie |  The Reaper
No, koukněte se na to. Jsou dvě ráno, ale mně se nechce spát. A ráno budu vysypaná, je mi to jasné. Vysypaná, sypaná, rozsypaná, ospalá jak ranní můra a jednoduše vystřelená z kecek.
Děje se všechno a nic. Kdybych to měla upřesnit: taková ta situace, kdy víte, že se něco děje, ale na dotazy odpovídáte, že nic, i když nic je tak to poslední, co se děje. A nebo se vlastně zatím nic neděje, ale vy víte, že se něco dít bude, ale stejně už předběžně řeknete, že se nic neděje. Eh.
No, filozofuju ráda. A taky poslední dobou nezavřu zobák, přestože vlastně skoro nemluvim. Chtěla bych jít ven za lidma, ale přitom jsem alergická na jakoukoli společnost. Tak dobře, téměř jakoukoli. Mým koníčkem je pěstování paradoxů.
Poslouchám Black Label Society a cítím se rozpuštěná, vypuštěná, mimo, vedle a hlavně na mrtvým bodě. Nesnášim, když jsem na mrtvým bodě, protože se nemůžu pohnout ani dopředu ani zpátky. Pohnout se zpátky je pro mě obecně naprosto nevýhodný a pohnout se moc dopředu taky nemůžu, protože by to působilo divně.
Nevim, co to se mnou je. (To je taky spíš řečnická fráze, já to naopak vim moc dobře. Sledujete? To už je minimálně třetí paradox.) Mám sklony všemu dávat označení "ťuťu", případně "ňuňu" či něco v tom smyslu. Ňuňu.
Viděla jsem klip na WIWI. Není špatnej, překvapivě, je přímo skvělej. A hlavně je ťuťu. NE! Ach jo, co to sakra je. No co to jé? Dyk to snad ani neny čésky. A Ugly je taky skvělý. Ugly is beautiful. Ha, další paradox!
Zjistila jsem, že Cain's Offering maj nevydanou věc, o který jsem nic nevěděla. Je to vůbec možný?! Jak jsem to mohla nevědět?! Jsem zostuzena a znechucena sama sebou a nahrávací společností. Ale ono je to taky ťuťu. Zpívá to Jani. Ach.
Jani je geniální. Timo je taky geniální. Alexi je brutálně geniální. Ha, that's brutal.
Nevim, jak se na týhle klávesnici píše hvězdička. That's brutal.
Do mojí sbírky přibylo další poměrně/hodně/NEJVÍC! podstatný přání. Ale to je fuk. Teda zase, jasně že to neni fuk, ale nikoho to nezajímá. Ale mě jo. Tudíž asi budu tak trochu nikdo. Nobody's perfect. I'm nobody. Therefore, I'm perfect.
A ten tučňák se na mě tak podivně dívá. Já chci maminku, Šmajdalfe. Já se bojím. Tučňáka. A mrtvýho bodu, kterej se určitě pohne nazpátek.

Ale co. Who cares? Nobody. Nobody's perfect... A tak dál.

Mám chuť sem teď napsat nějakej brutálně jasnej text. Třeba najtvišáky nebo cainy. Ale ne, to zas ne. Zatím.
To je mý oblíbený slovo, víte? Zatím. Signál změny. A ještě další takovou oblíbenou frázi jsem vlivem onoho svýho nic získala. Nenaděláš nic.
Miluju toho hodně. Hudbu, těch pár lidí, co se daj spočítat na prstech jedný ruky, co tu pro mě vždycky jsou, zapečený papriky a podobný věci. (Teď aby si to někdo nevzal osobně: nechci kohokoli srovnávat se zapečenou paprikou.) A miluju to nic. Ale nesmí to bejt jakýkoli nic, jen to moje nic. Miluju to svý úžasný nic, který je pro mě poslední dobou vlastně všechno.
A COB pochopitelně, netřeba jmenovat, láska moje věčná. Takže jenom skoro všechno. Výše jmenovaný, moje nic a COB. And nothing else matters.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 13. února 2011 v 19:08 | Reagovat

Děkuju za hlas. Hned podle záhlaví vím, že to asi nebylo těžké rozhodování :-D.

2 Lobelie Lobelie | Web | 13. února 2011 v 20:12 | Reagovat

[1]: Není za co. Ne, to vskutku nebylo :D

3 Hellborn Hellborn | Web | 18. února 2011 v 20:09 | Reagovat

Ve dvě hoďky ráno já většinou spim :D teda...vždycky. Já jsem hrozně spavej člověk. A i když usnu cca. v devět(brzo, ale já jsem tááák unavená :D) tak se z postele zvednu v sedum, ačkoliv du do školy :D

4 Lukke Lukke | E-mail | Web | 24. října 2011 v 15:41 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama