Romantika? Ani za milionkrát nic.

31. ledna 2011 v 15:36 | Lobelie |  The Reaper
VAROVÁNÍ: Tento článek neberte vážně. Jsem pouhý nedůležitý rýpavý cynik, tudíž si s tím nelamte hlavu. Druhá část byla hozena pod perex, kdyby to někoho zajímalo.

Tématem je "Noční obloha". Abych splňovala podmínky "tragické autorky" na blog.cz, zřejmě bych měla psát cosi jako Byla vlahá letní noc, chladný větřík šustil mezi stébly trav... Podíval se mi do očí, v nichž se zrcadlila veškerá nebeská krása noční oblohy... Letmo mne políbil a já cítila teplo jeho těla, pak už neexistovalo nic než jen my a měsíc, který byl naším jediným tichým svědkem...
Bleh. Nutno podotknout, že jsem se málem propadla už při psaní této věty. Ne, na romantiku mě neužije.
Jistě, noční obloha je převážně romantické téma, na které by se podobných výlevů daly napsat tisíce. Nicméně já nejsem Mácha ani Rosamunde Pilcher a na romantiku (rozhodně ne v této formě) mě neužije.
Ale vraťme se zpátky k prapůvodnímu tématu, od kterého mám sklony odbíhat. O noční obloze se nejčastěji píše buď ve spojení s mileneckou dvojicí (letmá ukázka nahoře - nemám sílu si ji po sobě znova přečíst) nebo s osamělou nejčastěji dívčinou, jenž pod noční oblohou vzdychá po svojí drahé polovičce. Pochopitelně, že dívčina není pravidlem, ovšem přizneme si, že toto řešení je o poznání častější.
Nicméně romantičtí autorové si zřejmě odmítají připustit, že noční obloha nemusí nutně znamenat zamilovaný máj. Jistě, má to svůj efekt, rozhodně potom na cílovou skupinu, ale existence jiných možností, jak danou denní dobu využít je sprostě opomíjena.
Na noční oblohu se totiž vůbec nemusejí dívat jen zamilovaní trumberové nebo tragické hrdinky. Vezměme si k ruce třeba příklad dvou modelových postav - říkejme jim třeba Franta a Karel. Jak může vypadat takový rozhovor na téma Noční obloha v sobotu večer?


"Ty, Franto!"
"Co, Karle?"
"Helé, támletó divný svítidlo nahóře, co to jé?"
"Já nevim, Karlé. To bude asi ňáká divná lampa."
"Ale né, ty kókáš jinám! Támlé!
"Jo ták! To bude to divný rybí voko, Měsíc."
"A ták. Helé, nepřipomíná ti támleto menčejší svítidlo něco?"
"To vypadá jako půllitr, Karlé."
"Jó, no jó! Ale bez piva."
"Špátnej půllitr, Karlé, špátnej. Až z toho mám žízéň."
"Tak tam nekókéj, ty osel."
"Já nejsu osel, osel némá tak pěkný uši."
"To si pletéš, ty osél, osél má dlóhý uši."
"To s tim nesóvisí."
"Šmarjá, to sem se lek!"
"Co zas?"
"Netopér, ty osél, netopér!"
"Já nésu osél! To je romántika, Karlé."
"Jó, jó. Ouplnej Kája Máchů."
"A víš ty co, Karlé?"
"Có, Frantó?"
"Dem dom."
"Tak jó."

Tak, to bychom měli.
Další věc, jenž někteří autorové s chutí opomínají je ta, že noc nemusí mít nutně jen ty světlé stránky (co by to pak taky bylo za noc, kdyby byla světlá, že).
Udejme s příklad situace: mladá, romanticky založená dívka jde po ulici ve světle lamp, zamilovaně upíná svůj pohled k noční obloze, když vtom...
Dosaďte si tam, koho chcete. Pro mě za mě můžete úchyla, sousedku se psem nebo Drákulu, ono to v některých případech vychází nastejno. Jisté je, že čím víc se bude zmiňovaná bezejmenná romanticky založená dívka upínat k obloze, tím víc jí hrozí nebezpečí šoku, ať už z důvodu, že z keře náhle vyskočí pedofilní úchylný sadista jménem Pepa, zpoza rohu vyjde sousedka s uňafaným jezevčíkem nebo prostě jen to, že se tím daleko více zvýší pravděpodobnost, že vrazí například do pouliční lampy. Z toho nám tudíž vyplývá, že upínat se uprostřed ulice k romantickým příběhům není nejlepší nápad.
Pokud jsme už tedy ale nepoučitelní romantici se sklony k lehce přeslazeným myšlenkám pod noční oblohou, pojďme zvolit tu správnou lokalitu.
Jako první se jistě nabízí vhodná zapadlá louka. Jednak z hlediska prostoru, jednak proto, že je vhodná pro vícero osob najednou, jednak proto, že, jak bylo zběžně popsáno v romantickém úvodu, vás tam může očumovat prakticky maximálně ten měsíc a nebylo zaznamenáno, že by z toho někdy něco měl. Problémem se pak nicméně jeví to, že podobných luk ubývá a pokud už se vám podaří najít příhodnout lokalitu pro podobné účely, hrozí vám například nepříliš příjemná rosa zachycená v hlíně. Na přednášku o obsahu vody v průměrném dekagramu hlíny se prosím obraťte jinam.
Dále může posloužit i pokoj či dům, nicméně zde se střetáváme s problémem soukromí a také s tím, že měrná kapacita romantiky je přímo úměrná velikosti okna, případně zataženosti žaluzií či závěsů, protože romantika bez noční oblohy, to prostě není ono.
Také je třeba se rozhodnout, pokud chceme problém noční oblohy řešit sami či s onou v romantických dílech pochopitelně často zmiňovanou polovičkou. V případě singlu doporučuji spíše onen pokoj či dům, v případě párovém pak pochopitelně spíše onu louku.
Případné další tipy na vhodné lokality či na to, jak zabránit návalu depresí u duševně slabších romantických jedinců z toho, že je stále nikdo nechce, tudíž nemají s kým sedět pod klenbou noční oblohy budou vítány.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 31. ledna 2011 v 15:48 | Reagovat

:D Super pojetí. A já si říkala, že na tohle téma si nic zábavného nepřečtu, taky mě na romantiku zrovna neužije.
Ale štve mě, jak každý hned tvrdí, že Mácha byl romantik - každý, kdo četl celý Máj, přece musí uznat, že hlavní myšlenkou není láska, ale rozjímání nad životem, vinou a trestem, bytím a nebytím, nad Bohem...
A úplně nejlepší bylo, že Vilém nakonec došel k závěru, že Bůh a posmrtný život nejsou. Na svou dobu hodně provokativní báseň.
Eh, promiň, že jsem se rozepsala spíš o Máji než o článku :D

2 Babe Babe | E-mail | Web | 31. ledna 2011 v 15:53 | Reagovat

Hehe :D hezké :D. První příklad by potřeboval smečku hladových vlků aby se to dalo číst :D.

3 Lobelie Lobelie | Web | 31. ledna 2011 v 15:57 | Reagovat

[1]: Ó díky :D Jinak o tom Máji jsem to asi napsala špatně, četla jsem ho a líbil se mi, nicméně je to tak trochu "univerzální" příklad, za což se panu Máchovi omlouvám :D

[2]: Jo, díky :D

4 Scatthach Scatthach | Web | 1. února 2011 v 14:43 | Reagovat

počuj ty mi čítaš myšlienky xDD...úplne si to vystihla xDD

5 Hate Hate | Web | 1. února 2011 v 18:06 | Reagovat

Vystihlas to moc pěkně, sestři... A ten nadpis dí pravdu! :D

6 Lobelie Lobelie | Web | 1. února 2011 v 20:40 | Reagovat

[4]: Jo, to je o mně všeobecně známo :D Díky :D

[5]: Sis, jsem poctěna :D Dík :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama