Drown into eyes while they're still blind

12. září 2010 v 18:16 | Lobelie |  The Reaper
Ach jo. Tolik věcí se děje a já se nesoustředim na žádnou. Jenom na ty, co jsou pro mý okolí nepodstatný. Jako obvykle, haha.
A nejsem mrtvá, zatim. Ale brzo budu. Jsem jenom napůl nemocná - natolik, aby mi bylo 23 hodin denně pod psa, ale do školy furt chodit můžu. Klasika.
Navíc se blížej mý narozky, což teda nikoho nezajímá, ale nevadí. A ten den má v Praze koncert Tarja, což se pochopitelně hodí, ale ty lístky ještě furt nemam a jestli je neseženu, tak to teda bude pěkně na paska. Navíc, to číslo... Když se člověka zeptáte na oblíbený číslo, těžko vám řekne tohle. Je to takový nenápadný číslo, většinou lidi moc nenapadá. Ale já ho mam ráda. Jako jedna z mála, očividně, ale jo, mám. Je teda pravda, že jako věkovou číslici bych tam občas ráda viděla něco jinýho, ale nestěžuju si (už proto, že devět mi už bylo a 666 let se dožiju těžko :D).
Ale, copak to neni jedno?
V průběhu posledních dvou let jsem se změnila hodně, to jo. Teď jsem se teda poměrně ustálila a doufám, že tak už to zůstane, ale... Změnila jsem se, ale nikdy to nebylo tak, že bych si řekla "Bezva, dneska jsem o rok starší, tak se změnim, aby to odpovídalo mýmu věku." Ne. A vůbec, nevim, proč maj lidi sklon všechny furt posuzovat podle věku. Řešej to stejně, jak ten věčnej spor Tarja x Anette. Taky se v tom furt někdo musí rejpat. Vrrr.
Další důvod k mé podpsí náladě je ten, že mě zase začala nemístně štvát jistá osoba, co mě vytáčela k nepříčetnosti už minulej rok. A teď mě vytáčí zas. A to nejpikantnější je, že O TOM ANI NEVÍ! HAHÁÁÁ, VRÁÁÁÁH!!
Navíc mi furt někdo musí připomínat jistej moment mého drahého žití, kterej se udál vlastně přesně před měsícem, ale vyčítat si ho očividně budu do konce života - nebo do chvíle, kdy se mi ho podaří napravit, což bude dle mých skromných odhadů tak nejdřív za 2-3 roky. Bezva. Zabít osobu na S.
Zas na mě vlezla stěžovací nálada, to mám z toho piána. Největší depka na mě vždycky leze ze songů hranejch na piáno. Vždycky. Bez zpěvu, jenom precizně zahraný na klavír. Mám pár svejch oblíbenejch klavírních verzí, co poslouchám, když si prostě chci zalízt do koutku a na všechno kašlat. Teď jsem si zrovna oblíbila další a poslouchám ji už asi po osumdesátý. Ach jo. Než já se to naučim takhle hrát, tak to bude trvat další půlrok, ne-li dýl... A pak zas zjistim, že jsem někde udělala chybu a budu se to moct přeučovat celý znova. Bezvadný.
Navíc mam kvůli tý dementní polochřipce furt knedlík v krku, takže si nemůžu ani zavýt. I když možná dobře, beztak by to bylo zas falešný. Možná jsem nevděčná, ale... Já chci umět zpívat, perkele!
Ne, už nevim. No words to say. Beside the cross on your grave, and those forever burning candles... Ne, nechutná deprese, takhle to nejde.

First day of love never comes back...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ALLUMIharu ALLUMIharu | 13. září 2010 v 16:03 | Reagovat

Klídek, taky jsem v depce kdykoliv vidim.. no ony určité obrázky, ale to neřešme, protože už to stejně nevyřešíme... Ehm... Vůbec neumíš zpívat.. Ne fakt, upřímně - zpíváš strašně... dělšá si srandu? Ty vado na co si , perkele, stěžuješ? :D Vždyť zpíváš hezky :). Taky se často cejtim tak, že nic neumim, ikdyž u mě to je pravda, tak klid :D.

2 Lobelie Lobelie | Web | 13. září 2010 v 17:52 | Reagovat

[1]: Pak kdo je tu sebemrskač, ty vole :D Né, ty vůbec nic neumíš, jenom se mi chce vždycky chcípnout závistí, ale jinak pohoda :D

3 ALLUMIharu ALLUMIharu | 13. září 2010 v 18:04 | Reagovat

[2]: Twl a z čeho, když umim jedno velký paska? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama