The Reaper a Hudba

25. srpna 2010 v 18:43 | Lobelie
Hudba. Pro každého to slovo znamená něco jiného. Pro někoho to značí My Chemical Romance, pro někoho Britney Spears a já nevim co všechno.

Pro mě hudba znamená jediné: METAL.

Tady můžete přestat číst, pokud jste hoper, technař, diskant, máte něco proti mojí osobě, nebo vás to prostě nebaví číst.

K Metalu jsem se dostala díky svému bratrovi, který mi - vážně už je to šest let? - kdysi dávno pustil Hate Me! od Children Of Bodom, do který jsem se okamžitě zamilovala. Sehnala jsem si od nich všechno, co se sehnat dalo, byla jsem na koncertě (=> the best moment of my fucking life). A pak to šlo dál. Ensiferum, Catamenia, dostala jsem se dokonce i k Nightwish, kteří mě celou tu dobu nijak zvlášť nebrali.
Kromě metalu beru i rock - vzhledem k tomu, že jsem na něm vyrostla. Ono když vás ráno budí T.N.T. od AC/DC, asi nejde jinak.
Jistou dobu jsem poslouchala Nickelback, ovšem po tom, co jsem zběžně projela jejich poslední album a zjistila, co za hrůzy hrajou teď, sekla jsem s tím. Bylo to něco jako moje Guilty Pleasure.

Abych to zběžně shrnula: zní to možná blbě, ale je to pravda. Metal je moje láska a můj život. Bez něj bych nebyla to, co jsem teď (a ne, nemyslím si, že jsem všestranně dokonalá, na to je tu někdo jinej - stačí se podívat na design). Pomáhá mi přežít, a to je to hlavní.

Myslete si o tom, co chcete, ale tohle pro mě znamená Hudba - a to říkám z hloubi svýho černýho, metalovýho, červama prožranýho srdce. Myslete si, že Metal je jenom o blití do mikrofonu a šíleném tahání strun, mně je to u pozadí. 
Na metalových skupinách se mi líbí taky to, že většinou (nebo aspoň z těch, co poslouchám) si svoji popularitu zasloužily, ne jako dnešní teenpop hvězdičky, po kterých by bez internetu pes neštěk. Jsou sví, na nic si nehrajou. A to obdivuju snad ze všeho nejvíc.

Tak, a na konec už jenom jedno: říkejte a poslouchejte si, co chcete. Ale moje přesvědčení mi nikdo nevymluví. Jenom aby se o to někdo zbytečně nepokoušel.


P.S. A Reaper vás vidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fucking-Pr1nCeSs Fucking-Pr1nCeSs | Web | 25. srpna 2010 v 18:50 | Reagovat

Pekne napísaný článok.. :-)
K hudbe mám podobný názor, až na to, že počúvam trochu iný štýl, ale proti metalu nič nemám... je to celkom fajn hudba, nie ako techno a podobné paródie na hudbu...

2 Lobelie Lobelie | Web | 25. srpna 2010 v 18:54 | Reagovat

[1]: Díky. Další z mála normálních osob na této planetě.

3 Indiana Indiana | Web | 25. srpna 2010 v 19:08 | Reagovat

Uplne s tebou súhlasím.
Nevyžívam sa v príliš tvrdom metale, ale raz za čas Children of Bodom alebo Sodom si rada počúvnem.
Ja beriem kôr všetko od rock n rollu po heavy metal. No najradšej mám glam mtal, aj keď väčšina dnešných "metalistov" čo ani nepoznajú black sabbath (nemyslím tým, že by si k nim mala patriť) nevie ani, čo tento žáner je. Ale mňa proste berú jačavé vokály a chytľavé melódie.
A nenávidím "paródie na hudbu", ako si o nazvala:D. Hiphop, disco, techno...to je hnoj, a nie hudba!!!

4 Zdebra Zdebra | Web | 25. srpna 2010 v 19:27 | Reagovat

Souhlas.
A hiphop, rap a dnešní pop se nedají už nazvat hudbou.
V hudbě by se mělo hrát na hudební nástroj, měla by mít melodii. To v těch moderních chybí. A nechápu ty lidi, co jeden čas poslouchají jednu písničku furt dokola a pak se jim zprotiví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama